Pavlína S.

Kdybych měla víc odvahy, tak bych se nejraději vypravila někam, kde by moje dvě ruce mohly pomáhat - nejvíc ze všeho bych asi chtěla stavět školy někde v Africe. Zapojení se do Klubu přátel Člověka v tísni je sice trochu "zbabělejší" forma pomoci, ale na druhou stranu velice pragmatická a jednoduchá. Člověk v tísni již má vyšlapané cestičky k lidem, kterým naše peníze můžou mnohdy i zachránit život. Posledním impulzem, kdy už jsem prostě musela něco udělat, byl článek z Afganistánu, kde je spousta rodin, které musí prodat jedno ze svých dětí, aby uživily ty ostatní. Sami máme tři děti a neumím si představit, že bych měla někdy před takovouto volbou stát. Věřím, že touto cestou můžu ušetřit právě třeba nějakou afgánskou rodinu před takovouto situací a tím pádem pro mě není nad čím přemýšlet. Děkuji Člověku v tísni, za to co pro nás všechny dělá.