Dagmar Kubalová

Již v minulosti jsem na Člověka v tísni poslala jednorázovou částku a splnila tak svou "povinnost" pomoci. Před pár týdny mě oslovila pracovnice nadace, zda bych nechtěla přispívat pravidelně. Potřebovala jsem pár dní času na to, abych svůj postoj "povinnosti" přehodnotila a zjistila, že pravidelné přispívání v menší částce každý měsíc mě bude "uspokojovat" víc - už jsem nechtěla být dárcem z "povinnosti" k sobě samé, kdy si udělám "čárku" a je splněno, ale pocit, že těch mých 200,- každý měsíc bude pravidelnou součástí /i když maličkou/ pomoci těm, kteří je potřebují, mě začal naplňovat. Když se někde zmiňuje Člověk v tísni nebo se o nadaci píše, říkám si - ano, to jsem taky já !